MIROSLAV RAICHL (nar. 2. února 1930 v Náchodě) vystudoval v letech 1949-53 skladbu u Pavla Bořkovce na Akademii múzických umění v Praze, kde byl v následujících třech letech aspirantem u Václava Dobiáše. Po studiích pracoval krátce v Českém hudebním fondu, od roku 1958 do roku 1962 byl tvůrčím tajemníkem skladatelské sekce Svazu československých skladatelů, v letech 1965-70 učil na konzervatoři v Praze a od roku 1980 vyučuje na konzervatoři v Pardubicích.        Prvým velkým skladatelským úspěchem Miroslava Raichla bylo zaznění jeho 2. symfonie na Přehlídce nové symfonické tvorby v Praze v roce 1961 a její zařazení do reprezentativní gramofonové edice "Musica nova bohemica et slovaca". Dramatické plochy, kontrastující s citově zaujatými meditativními pasážemi, bohatství melodických a barevných nápadů jsou charakteristické pro tuto i další Raichlovy orchestrální skladby. Mezi nimi jsou i dvě symfonietty pro  komorní orchestr,  které na menší  ploše a s  menším aparátem  přinášejí v  koncentrovanější  podobě

hudební sdělení obdobná obsahu rozměrnější 2. symfonie. V "Pěti tanečních fantaziích" je užito melodických a rytmických prvků moderní taneční hudby. Symfonická suita pro děti "Odpoledne v ZOO" napovídá Raichlův zájem o svět dětí. Jim věnoval mnoho sborových i nástrojových skladeb, které jsou mnohdy přes technickou nenáročnost vhodné i ke koncertnímu užití.
 
     Na poli operním po mladistvě romantické prvotině "Fuente Ovejuna" následovaly dvě aktovky na libreto satirika Jiřího R. Picka, na jehož texty vznikla i řada sborových skladeb. Sklon k humorné poloze je u Raichla spojen též s verši Václava Fischera a Ericha Sojky, ale objevuje se i ve skladbách bez textu.
 
     Melodické nadání vedlo Miroslava Raichla od počátku k vokální tvorbě, která je u něj nejpočetnější a nejvíce oceňovanou. Po raných písních pro sborový zpěv se závažným společenským obsahem následoval úspěch cyklu ženských sborů "Verše psané na vodu" podle staré japonské poezie a dlouhá řada ocenění z Jirkovské a Jihlavské soutěže a také zahraniční úspěchy, mezi nimi v roce 1973 l. cena z Tours za cyklus ženských sborů "C'est mon coeur, qui bát" a v následujícím roce l. cena ze soutěže OIRTv Budapešti za "Tři pohádky" pro dětský sbor. Velké oblibě se těší rovněž početné sborové úpravy lidových písní.
 
     V celém svém skladatelském díle vychází Miroslav Raichl vstříc soudobému životu. Bere si z něho podněty, objevuje nový pohled na docela všední věci, inspiruje se momenty ze světa dětí i dospělých. Jeho hudba je pevně spojena především s českou tradicí, kterou rozvíjí vždy s ohledem na srozumitelnost pro posluchače a mnohde též přístupnost pro interprety.